Historie tvorby kolejiště Harmanec
Harmanecké kolejiště vzniklo v podstatě náhodou. Začnu poněkud zeširoka: V roce 2005 jsem si s kamarády postavil svoje první modelové kolejiště (předchozí pokusy z dětských let nepočítám...). Předlohou byla také konkrétní stanice a trať, bylo kompletně v digitálu, provoz řídil program v počítači a já byl maximálně spokojen. Kolejiště bylo hned toho roku a pak ještě několikrát součástí akce Slavnosti Perštejnského panství v Nedvědici, kromě toho bylo vystaveno i v Zastávce u Brna a Havlíčkově Brodu, k tomu se ale ještě dostaneme.
V tu dobu ke mně často jezdil můj dlouholetý, bohužel dnes již zesnulý kamarád Pavel, který pořád mluvil a snil po opravdu velkém domácím kolejišti a hledal někoho, kdo mu takové kolejiště postaví. Protože byl velmi nedočkavé povahy, při jedné návštěvě vyřknul památnou větu „Už toho mám dost, koupím si tvoje kolejiště a ty si postavíš jiné…“ Takové nabídce nešlo odolat, plácli jsme si a tak přímo z výstavy v Havlíčkově Brodu koncem června roku 2011 už kolejiště cestovalo k novému majiteli.
Po drobných stavebních úpravách podkroví (zbourání příčky) byl najednou k dispozici prostor, o jakém se mi dříve nezdálo a začal jsem přemýšlet jak o rozměrech kolejiště, tak o samotném námětu.
Předlohou měla být konkrétní jednokolejná trať se dvěma stanicemi, pokud možno vedená náročným kopcovitým terénem, provozně situovaná do 80. let minulého století a s provozem jak rychlíků, tak těžkých nákladních vlaků. Výběr se postupně zúžil na dvě varianty, buď úsek Hodkovice nad Mohelkou – Jeřmanice na trati Turnov – Liberec nebo právě středoslovenská trať Uľanka – Čremošné. Obě varianty měly svá pro a proti, pohrával jsem si s myšlenkou realizace tramvajové smyčky již zrušené trati Jablonec – Rychnov a ztvárnění rychnovské stanice i se známým viaduktem, avšak mínusem byla omezená přechodnost lokomotiv, které jsem na kolejišti chtěl provozovat, a sice sergejů a čmeláků. U slovenské varianty toto omezení nebylo a když jsem do svých malůvek zakomponoval harmaneckou papírnu, bylo rozhodnuto. Aby bylo jasno, svůj podíl měly i nostalgické vzpomínky na moje studentská léta strávená na Slovensku a mnoho nezapomenutelných jízd na lokomotivě harmaneckou tratí…
Další dlouhou etapou příprav bylo projektování samotných stanic a tratí v programu WinTrack, ze kterého vyplynulo směrové a především přesné výškové vedení jednotlivých tratí, délky staničních kolejí, přesná podoba zhlaví stanic a další podstatné údaje. Plánování bylo slavnostně zakončeno tiskem kladecích plánů ve velikosti 1:1. Současně probíhala příprava výroby hlavního rámu z hliníkových profilů, který byl poprvé smontován na podzim roku 2015. Pak už věci začaly mít rychlý spád, na konci listopadu proběhl nákup bukové překližky a 4. prosince 2015 začala samotná stavba.
V roce 2016 se průběžně pracovalo na truhlařině a postupné pokládce kolejí ve skryté stanici, tempo bylo spíše vlažné. To se ale mělo brzy změnit. Na jaře jsem začal spolupracovat na přípravě oslav 60. výročí příjezdu prvního elektrického vlaku do Tišnova a objevila se možnost kolejiště na této akci poprvé prezentovat veřejnosti. Když jsem tuto variantu prezentoval svým spolupracovníkům, nijak extra nadšeni nebyli, nicméně šli jsme do toho a na konci října (tedy za 10 měsíců od začátku stavby) bylo kolejiště plně provozuschopné včetně digitálu řízeného programem modelJOP a na začátku listopadu jsme se poprvé stěhovali do prostor tišnovského muzea. Během dvou výstavních měsíců navštívilo muzeum přes tři tisíce lidí a výstava se tak stala nejúspěšnější akcí nejen toho roku, ale pravděpodobně celé existence muzea.
Rok 2017 byl opět spíše odpočinkový a probíhala především příprava materiálu ke tvorbě krajiny, která byla realizována zejména během dalšího hektického roku 2018. Povrchy jsou tvořeny foliážemi v kombinaci s přírodními materiály (lesní hrabanka, štěrky, písky, přesátá hlína…). Listnaté stromy jsou vyrobeny z merlíku, celkem bylo „vysázeno“ přes tři tisíce stromů a keřů. Vše muselo být hotovo do podzimu, neboť v listopadu 2018 už na nás opět čekaly výstavní prostory Muzea města Tišnova.
Kromě areálu Harmaneckých papíren bylo kolejiště před výstavou téměř dokončeno. Po několikaměsíční pauze, která obvykle následuje po náročném výstavním období, jsme se s vervou pustili do projektování jednotlivých budov a došlo také ke změnám konfigurace vlečkového kolejiště. Postupně vznikla hlavní dlouhá výrobní budova, do níž bude umístěna i maketa papírenského stroje. Další budovou je kotelna i s komínem, který dosahuje výšky 60 cm a je tak dominantou celé této části kolejiště. Posledním oříškem byla stavba administrativní budovy, skládající se ze 600 dílků, vytištěných na 3D tiskárně. Tato budova má tak jako většina ostatních i vnitřní vybavení kanceláří včetně osvětlení. Je umístěna na vyjímatelné desce, umožňující v případě potřeby lepší přístup do areálu papíren.
Bohužel plány na další výstavu v roce 2020 zhatil COVID a další předvedení kolejiště se tak uskutečnilo po dvouletém odkladu až na podzim roku 2022. Další dvouletý cyklus se opět nepodařilo dodržet, na tišnovské radnici došlo v oblasti kultury k personálním změnám zrovna v tu nejnevhodnější dobu a z plánované a již připravované výstavy nic nebylo. Další termín výstavy je nyní nejistý, a to mj. vzhledem k momentálnímu využití budovy muzea k jiným než výstavním účelům. Nicméně s další prezentací kolejiště stále počítám a doufám, že vhodné prostory brzy naleznu.
|
Měřítko HO 1:87 |
|
Elektronika: Karel Pavlíček, Petr Trávník, Michal Petrilak |
Historie tvorby stanice Hajnáčka
Celý příběh začal v roce 2018, kdy se mně podařilo odkoupit již nepotřebný ovládací pult z právě modernizované stanice Řikonín. V této stanici jsem mimochodem jako výpravčí strávil přibližně rok života a sloužil jsem tam moc rád... Pro celý pult nebylo doma místo, tak jsem postupně demontoval všechny ovládací a indikační prvky a ty následně zabalené v krabicích čekaly, až přijde jejich chvíle.
Někdy počátkem roku 2024 se o obsah krabic začal zajímat kamarád Michal, který pronesl památnou větu…věčná škoda to takhle nechat, nejlepší by bylo postavit nějakou malou staničku s „releovkou“… Už delší dobu mně přitom totéž navrhoval další kamarád Tomáš, který pořád mluvil o stanici v modulovém provedení, se kterou by se dalo jezdit na tzv. setkání. Tak jsem se rozhodl a začal intenzivně hledat vhodný motiv. Vstupní podmínky byly poměrně striktně dané: stavba přesně podle skutečnosti, co nejmenší rozsah kolejí, přitom ale tři dopravní a ideálně jednoduchá vlečka v blízkosti stanice. Aby bylo možno využít modely, provozované na Harmanci, měl být motiv pokud možno středoslovenský. Tím se výběr silně zredukoval a nakonec jsem se rozhodl pro Hajnáčku. Důvodů pro tento výběr bylo několik, v prvé řadě nostalgie po mnoha výpravách, které jsem do této oblasti během svého života podnikl ale také malebná zvlněná krajina řídce osídlené Cerové vrchoviny.
Tomáš mi pomohl s návrhem kolejiště a ještě než jsem stihl vznést protesty proti celkové délce stanice přes sedm metrů, už byla z překližky vypálená kompletní hrubá stavba! Další debata se vedla nad použitým kolejivem, po dobrých zkušenostech ze stavby harmaneckého kolejiště jsem automaticky počítal s použitím kolejiva TilligElite, byl jsem však přehlasován a nakonec jsme zvolili kolejivo Weinert, teď už můžu konstatovat, že to bylo nejlepší rozhodnutí celé stavby. Výhybky o délce přes 40 cm a úhlu odbočení 6° vypadají opravdu skvěle a i montáž kolejiva proběhla v pohodě. Použili jsme opět přestavníky vlastní konstrukce, na rozdíl od Harmance ovšem se „silent“ servy, která za chodu vůbec nejsou slyšet.
Ale zpátky k ovládacímu pultu, který měl být a také je dominantním prvkem celé stavby. V legraci jsem mnohokrát řekl, že všichni ostatní modeláři nejprve staví kolejiště a pak k němu vymýšlí ovládání, zatímco my to udělali přesně naopak – nejprve jsme pracovali na samotném pultu a k němu začali budovat kolejiště. Návrhu rozmístění jednotlivých prvků se ujal další kamarád Jirka, který na konci března 2024 přinesl první návrh. Po mnoha debatách a také porovnávání pultu RZZ ve stanici Tišnov vznikl definitivní návrh na začátku srpna. Mezitím jsem nechal vyřezat vzorek plechu se všemi typy otvorů tak, abychom mohli prakticky ověřit, že se nám všechny prvky podaří osadit dle plánu.
Koncem prázdnin konečně proběhla výroba samotného reliéfního plechu o velikosti 105 x 52 cm a bedny, tvořící základnu pultu. Celá konstrukce je z důvodu úspory hmotnosti hliníková, otvory jsou vyřezány vodním paprskem. Na plotru vznikly s použitím dat pro řezání plechu také krycí šedá a černá fólie. Mezitím jsem hledal firmu, která bude schopna vygravírovat asi stovku štítků, pokud možno s odpovídajícím fontem písma. To se nakonec i přes drobné jazykové obtíže podařilo zvládnout a štítky včetně upevňovacích nýtků dotváří originální vzhled pultu. Během září jsem dokončil montáž všech tlačítek, průsvitek, kontrolek, počítadel a štítků. Začátkem října si prázdný pult odvezl autor softwarového i hardwarového řešení Michal k sobě domů a během jediného měsíce všechno nejen zapojil, ale také zprovoznil. Podzim roku 2024 byl ve znamení prakticky každodenní práce na pultu i samotném kolejišti, kde bylo potřeba kromě precizního položení kolejiva osadit veškerou elektroniku, což se ve spolupráci s Karlem a Michalem podařilo zvládnout do poloviny prosince a ještě před Vánoci bylo kolejiště poprvé elektricky i mechanicky kompletně propojeno. Po necelých čtyřech měsících se poprvé projela lokomotiva vlastní silou po celé stanici.
Na začátku února 2025 byla naše Hajnáčka poprvé součástí layoutu setkání ve Slatiňanech u Chrudimi, kde se vychytaly prvotní provozní obtíže a celý prodloužený víkend se stanička těšila velkému zájmu. Nyní budu pokračovat na tvorbě krajiny a montáži návěstidel, o dalších plánovaných akcích budou na stránkách včas informace.
|
Měřítko HO 1:87 |
|
Michal Petrilak, Karel Pavlíček, Jiří Mrhač |
